Pan kouzelník Doubek si s sebou přinesl mnoho rekvizit. V úvodu nás nechtěl hned napálit, ale něco ze svého umění prozradil – jak se stalo, že z esa je trojka, dvojka… Samotné zaklínadlo „abraka dabra“ by nestačilo, ale kouzlo je v hbitých prstech a umění schovat, co nemá být vidět. Poté jsme žasli, že je králíček bílý, černý, žlutý…, že má dalmatin puntíky a zase nemá, provázek stojí kolmo vzhůru, v krabičce jsou za správnou odpověď bonbony, za špatnou ne, kresby v sešitu se vybarvily, pak zmizely… Tohle všechno je tajemství pana kouzelníka, ale kouzla jsou kouzla a je na nás, zda se je někdy naučíme.
